Strakonice

Strakonice a dudáci

O tom, že Strakonice jsou nerozlučně spjaté s dudami a dudáky vůbec, zřejmě není potřeba se zmiňovat. Strakoničtí dudáci jsou vyhlášení po celém okolí už dávno, o čemž konečně svědčí i tradice pořádání dudáckých festivalů. Ty se konají jednou za dva roky a představují se na nich dudáčtí mistři z celého světa.

Pravděpodobně největšího věhlasu a slávy však mezi dudáky dosáhl Švanda, který se dostal i do známé Tylovy báchorky. Podle pověsti jsou jeho dudy stále schované za oltářem v kostele svatého Prokopa na Strakonickém hradě. Jednou do roka potom prý začnou samy hrát, protože ještě v době, kdy byl Švanda živ, propadly peklu.

Jak se to stalo? Každé místní dítě zná příběh o dudákovi, který dovedl svůj nástroj skvěle ovládat a byl žádaný na všech tancovačkách v okolí. Jednou se prý vracel z posvícenské zábavy, která se příliš nevyvedla a skončila tedy dřív. Cestou nadával na hubený výdělek. Najednou se před ním objevil černě oděný muž a nabídl mu, aby s ním hned šel zahrát jeho kumpánům. Švandovi se zpočátku příliš nechtělo, ale když mu pán nabídl velkou odměnu, nechal se nakonec přemluvit.

Přišli do hospody, kde Švanda nikdy předtím nebyl. Kolem stolů seděli muži v černém a hráli karty. Jak Švanda začal hrát, vyskočili a začali tancovat. Muž, který Švandu do hospody přivedl, mu přikázal, že za všechno může poděkovat pouze zvoláním: "Zdař, bratře," a Švanda na to pamatoval celou dobu, co vyhrával do tance. Pak ale spustil skočnou a jak se tanečníci dostali do varu a přihazovali do čepice stále víc zlaťáků, Švanda se zapomněl a poděkoval: "Zaplať vám to Pánbůh, milí páni." V tu chvíli se ozvala rána a všechno, hospoda, černí pánové i zlato, zmizelo a Švanda ztratil vědomí. Ráno ho lidé našli, jak sedí na šibeničním trámu na Káním vrchu a hraje na dudy.

Od té příhody ale Švandu přestalo hraní bavit. Všechna radost ze života ho přešla a chodil jako tělo bez duše. Nakonec se svým trápením svěřil strakonickému velkopřevorovi a ten mu poradil, aby své dudy pověsil v kostele za oltář, jinak nebude mít nikdy pokoj: "To byli určitě čerti! To je známá věc, že ďábel chodí muzikantům v patách, jestli chceš mít klid, svěř dudy kostelu." Švanda se zařídil podle jeho rady a od té doby jednou do roka, přesně v ten den, kdy hrál dudák čertům, slyší lidé za oltářem v kostele svatého Prokopa Švandovy dudy, jak hrají samy od sebe.

Tato půvabná a poetická pověst o geniálním dudákovi má však podle odborníků reálný základ. Vedle cestu u kostela totiž kdysi stávala hospoda, kde Švanda občas hrával. Protože se tancovačka často protáhla až do ranních hodin, mohli lidé na ranní mši slyšet Švandovy dudy, které se ozývaly jakoby zpoza oltáře.

Láskyplný vztah k dobrým dudákům si však místní pěstují až do dnešních časů. Každé dva roky se sem sjedou dudáci a muzikanti z celého světa a páteční tzv. kasací v celém městě odstartuje víkendový nonstop maratón koncertů a představení, která probíhají současně na několika scénách. Tradice dudáckých festivalů se ve Strakonicích drží už od roku 1967 a za tu dobu získal festival mnohá ocenění. Nemusíte ani patřit mezi skalní vyznavače folklóru a přesto vás zcela určitě dudácky festival zaujme. Repertoár jednotlivých účinkujících totiž rozhodně není omezen jen na klasickou dechovku.

Každý rok si tu můžete poslechnout středověkou hudbu, exotické speciality i modernější písně, které doprovázejí nejen dudy, ale všechny nástroje typické pro tu kterou zemi. Strakonický dudácký festival je totiž především pestrou hudební ochutnávkou z celého světa.